Neplacení výživného je citlivé téma, které se dotýká dětí, rodičů i fungování státu. Často se nabízí jednoduché řešení: přísnější tresty pro rodiče, kteří výživné neplatí. Data a zkušenosti z praxe ale ukazují, že samotná kriminalizace problém nevyřeší. Účinnější cestou může být včasná pomoc rodičům, podpora dohod a dostupnější odborné poradenství.
Právě tomu se věnovala konference „Jak skutečně zajistit hrazení výživného?“, která se konala 16. června 2026 v Poslanecké sněmovně. Uspořádal ji poslanec Karel Dvořák s Konsorciem dluhových poraden ve a Asociací organizací v oblasti vězeňství. Debata proběhla v době, kdy se projednává poslanecký návrh zákona, známý jako sněmovní tisk 115, který má znovu rozšířit trestní postih neplacení výživného.
Neplacení výživného v číslech: trestních případů ubývá
Jedním z důležitých zjištění je, že počet trestných činů zanedbání povinné výživy v posledních letech výrazně klesá. Podle dat prezentovaných Konsorciem dluhových poraden evidovala Policie ČR v roce 2013 celkem 14 209 případů. V loňském roce už šlo o 3 698 případů.
Pokles je patrný nejen v absolutních číslech, ale také při přepočtu na počet dětí do 26 let. Jinými slovy: trestné oznámení kvůli neplacení výživného už dnes hraje menší roli než dříve. Zároveň ale platí, že situace se v jednotlivých regionech liší. Například Ústecký kraj dlouhodobě patří mezi kraje s nejvyšším počtem registrovaných případů, i když i tam jejich počet postupně klesá.
Trestní řízení málokdy vede k rychlé úhradě dluhu
Častým argumentem pro trestní postih je představa, že hrozba trestu přiměje dlužníka výživné doplatit. Dostupná data však ukazují, že tento efekt je poměrně omezený. V letech 2018 až 2024 bylo v přípravném řízení kvůli úhradě dlužného výživného odloženo nebo zastaveno v průměru jen přibližně 4,34 % případů.
O něco vyšší byl podíl případů, kdy trestnost zanikla až v řízení před soudem. V posledních letech se pohyboval zhruba kolem 8 %. To naznačuje, že trestní řízení samo o sobě nefunguje jako spolehlivý nástroj, který by dlužníky systematicky vedl k placení výživného.
Exekucí na výživné přibývá. Souvisí to i s náhradním výživným
Zatímco trestních případů ubývá, počet nově zahájených exekucí na výživné pro nezaopatřené dítě v posledních letech roste. V roce 2020 jich bylo 2 368, zatímco v roce 2025 už 5 090. Tento nárůst pravděpodobně souvisí se zavedením náhradního výživného, protože jednou z podmínek pro jeho získání je právě vedení exekuce k vymožení dlužného výživného.
Problém nezačíná až u soudu. Důležité jsou vztahy mezi rodiči
Výzkumy Výzkumného institutu práce a sociálních věcí (RILSA) ukazují, že neplacení výživného úzce souvisí s tím, jaký vztah měli rodiče mezi sebou a jaký vztah má povinný rodič k dítěti. Nejčastěji se neplacení objevuje v rodinách, kde rodiče spolu nikdy nežili. O něco méně časté je u rodičů, kteří spolu žili, ale nebyli sezdaní. Nejméně často se vyskytuje u dětí rozvedených rodičů.
To neznamená, že právní nástroje nejsou potřeba. Znamená to ale, že samotný trestní postih často přichází pozdě a řeší až důsledek dlouhodobějšího konfliktu. Pokud mezi rodiči chybí komunikace, důvěra nebo funkční dohoda o péči, bývá riziko neplacení vyšší.
Kontakt s dítětem a dohoda rodičů zvyšují šanci na placení výživného
Důležitým faktorem je také pravidelný kontakt povinného rodiče s dítětem. Tam, kde rodič zůstává součástí života dítěte a péče je mezi rodiče rozdělena rovnoměrněji, se neplacení výživného objevuje méně často.
Podobně platí, že výživné bývá pravidelněji hrazeno tehdy, pokud jeho výše vznikla dohodou rodičů. Přitom není rozhodující jen to, zda dohodu schválil soud. Klíčové je, že rodiče mají větší tendenci dodržovat pravidla, na jejichž nastavení se sami podíleli.
Co tedy může skutečně pomoci?
Pokud chceme lépe zajistit hrazení výživného, je potřeba zaměřit se nejen na tresty, ale hlavně na prevenci a podporu rodičů. Pomoci může včasná edukace o dopadech rodičovského konfliktu na dítě, dostupnější mediace, rodinné poradenství, práce advokátů zaměřená na dohodu i zapojení psychoterapeutické podpory tam, kde je konflikt mezi rodiči hlubší.
Cílem by nemělo být pouze potrestat rodiče, který neplatí. Hlavním cílem má být stabilní a předvídatelné zajištění potřeb dítěte. K tomu často vede spíše funkční dohoda, pravidelný kontakt a dostupná odborná pomoc než dlouhé trestní řízení.